1. Dojděte si pro holiny, jinak se k nám do doliny
jít prostě nedá, jít prostě nedá.
V úterý déšť hustý počal, proměnil kraj v pustý močál,
ó, třikrát běda, ó, třikrát běda!
Prší, prší v jednom kuse, cárárá,
a v tomhletom lijáku se já zrovna žením.
Chudák moje příští žena pláče a je promočená,
rouhá se klením.
Madlenko nezatínej pěsti, to nám prší štěstí,
budeme mít vzpomínky na svatební holínky.
2. Kdo se žení v polobotkách, ten je na svatebních fotkách
mdlý, zkrátka tuhý, mdlý, zkrátka tuhý.
Kdo může svým dětem říci, že měl svatbu na pramici,
já a nikdo druhý, já a nikdo druhý.
Závoj pravda trochu zplihlý, cárárá,
pod stolem se rybky mihly, prý jsou to líni.
Svědkové, ti chytří hoši, chytají je do galoší,
ó, štika v síni.
Madlenko nezatínej pěsti, to nám prší štěstí.
Budeme mít vzpomínky na svatební holínky.
3. Listonošem cloumá rýma, bláto má až za ušima,
joj, to je sobáš, joj, to je sobáš!
Telegram prý plave v sadě, poslal nám ho veršovadě
dáš strýček Tomáš, dáš strýček Tomáš.
K večeru pak šeptám ženě, cárárá,
ustelem si nejspíš v seně, půda je suchá.
Srdce moje, milá Madlo, nezmoklo a nevychladlo,
slyš, jak mi buchá, buch, buch, buch, buch!
jít prostě nedá, jít prostě nedá.
V úterý déšť hustý počal, proměnil kraj v pustý močál,
ó, třikrát běda, ó, třikrát běda!
Prší, prší v jednom kuse, cárárá,
a v tomhletom lijáku se já zrovna žením.
Chudák moje příští žena pláče a je promočená,
rouhá se klením.
Madlenko nezatínej pěsti, to nám prší štěstí,
budeme mít vzpomínky na svatební holínky.
2. Kdo se žení v polobotkách, ten je na svatebních fotkách
mdlý, zkrátka tuhý, mdlý, zkrátka tuhý.
Kdo může svým dětem říci, že měl svatbu na pramici,
já a nikdo druhý, já a nikdo druhý.
Závoj pravda trochu zplihlý, cárárá,
pod stolem se rybky mihly, prý jsou to líni.
Svědkové, ti chytří hoši, chytají je do galoší,
ó, štika v síni.
Madlenko nezatínej pěsti, to nám prší štěstí.
Budeme mít vzpomínky na svatební holínky.
3. Listonošem cloumá rýma, bláto má až za ušima,
joj, to je sobáš, joj, to je sobáš!
Telegram prý plave v sadě, poslal nám ho veršovadě
dáš strýček Tomáš, dáš strýček Tomáš.
K večeru pak šeptám ženě, cárárá,
ustelem si nejspíš v seně, půda je suchá.
Srdce moje, milá Madlo, nezmoklo a nevychladlo,
slyš, jak mi buchá, buch, buch, buch, buch!