Karel Gott

Na kterou z vás vzpomínám teď nejvíc,
na kterou z vás, netroufám si říct.
Ó, lásky mé, čas mě táhne k vám,
váš smích i pláč měl jsem rád a mám.

Já fotek tvých plnou měl jsem skříň,
jak jsem byl stár ? Sedmnáct, či míň ?
Ó, lásko má, kde teď jsou, se ptám,
jen úsměv tvůj měl jsem rád a mám.

Ty vílo z hor, měňavá jak sníh,
tvůj vzdech se vpil do polštárů mých,
Ó, lásko má, pak jsem spal v nich sám,
jen povzdech tvůj měl jsem rád a mám.

Ty krásko zlá, zvyklá pouze brát,
dík tobě já poznal jsem i pád.
Ó, lásko má, tisíckrát mě sklam,
vždyť vůni tvou měl jsem rád a mám.

Ty kvítku můj, o němž dse mi zdá,
snad někdy též sklamal jsem tě já.
Ó, lásko má, vinu svou už znám,
tím víc tvou tvář měl jsem rád a mám.

Na kterou z vás vzpomínám teď víc,
na kterou z vás, netroufám si říct.
Ó, lásky mé, čas mě táhne k vám,
váš smích i pláč měl jsem rád a mám.

Ó, lásky mé, čas mě táhne k vám,
váš smích i pláč měl jsem rád a mám.