G Kůň bílý C pádí vla D kům G vst C říc G
já G nasta Hmi vuji A větru D líc, oujéjé,
C tvůj kůň se D žene blíž a Emi blíž
C tvůj kůň se D žene blíž a Emi blíž
C jen chvíli D už mě G uvidíš. C G C
/:Zas na rtech cítím slaný žár:/, i chuť tvé touhy vzdechů pár, oujéjé,
/:Až známá vůně zavane:/, sem skrze vlasy zcuchané.
/:To loňské léto moře jas:/, a modré léto z pod tvých řas, oujéjé,
/:zlé ruce láskou zjemnělé:/, mě pořád pálí po těle.
/:Když oheň zhasne zbývá dým:/, a racek s křídlem zlomeným, oujéjé,
/:Co loď tvou dlouho provázel:/, a křičel když si odcházel.
/:Kůň bílý cvol svůj otáčí:/, však stovkám koní nestačí, oujéjé,
/:To přece kdekdo z města ví:/, že tenhle vlak tu nestaví.
/:Tak odpusť mi můj telegram:/, zas ty teď budeš víc než sám, oujéjé,
/:V tvé hlavě vzňal se plamínek:/, a sledoval pár vzpomínek.
/:Kůň bílý mizí v stopách tvých:/, jak letní víno letní hřích, oujéjé,
/:Snad váháš nad tím co já vím:/, že srdcem tvým jen projíždím.
Marie Rottrová
