Wabi Daněk

^A Slepuje očko do očka, ^Hmi řetězy z papíru,
^C#mi není to jen tak z plezíru a v ^E7 domě voní vánočka,
^A co kdyby právě zrovna teď, ^Hmi pohyby prstů stále stejný,
^C#mi už ví, že je to beznadějný, ^E7 už to ví, že se nedočká.

®: ^D Řetězy ^E7 papírový ^A změní se ^F#mi na okovy,
^D nikdo jí ^C#mi neodpoví, ^E7 nikdo se nezeptá,
^D za šperky ^E7 safírový ^A nekoupí ^F#mi to, co není,
^D je jako ^C#mi ve vězení, ^Dmi vánoční ^A noc, ^Dmi vánoční ^A noc.

Pomalu chystá večeři, prostírá po paměti,
venku jsou slyšet hlasy dětí a někdo zvoní u dveří,
běží jak voda v potoce, je to jen pošťák s telegramem,
zarámovaný dveřním rámem přeje veselé Vánoce.
®:

Nemusí ani slova číst, je jí to dávno všechno jasné,
tak zavře dveře, světlo zhasne, ke stolu nese bílý list,
nůžkama proužek po proužku odstřihuje z něj mechanicky
a na řetězech jako vždycky přibývá kroužek po kroužku.
®:
.. ^Dmi vánoční ^A noc.