Já nemám zámek (O princezně která ráčkovala)

^C Já nemám zámek s vysokou ^Emi věží
a kde mám ^F vzít bohat ^G ství?

Máš ale ^Ami vánek jarní a ^C svěží
a to je ^F tvé králov ^G ství.

Já nemám ^C polštář s prachovým ^Emi peřím
a nad hla ^F vou balda ^G chín.

Dívám se ^Ami na tvář a té tváři ^C věřím
mě stačí ^F mít ^G rozma ^C rýn.

To co ^F bylo dávno ^G není něco ^C muselo se ^Ami stát.
Takhle ^F láska všechno ^G mění ve svůj ^C vlastní proti ^Ami klad.
K čemu ^F pak je velké ^G jmění když tě ^C nemá nikdo ^F rád?
^C Zámek náš je ^F snění a ^G dlaně jsou náš ^C hrad.

Já nemám kočár zdobený zlatem
a nádherné trojspřeží.

Tak tedy půjem brouzdat se blátem
a z bláta dál do louží.

já nemám stolek prostřený sluhou
a fontánu zahradní.

Máš ale nebe zdobené duhou když se den rozední

To co bylo dávno není něco muselo se stát.
Takhle láska všechno mění ve svůj vlastní protiklad.
K čemu pak je velké jmění když tě nemá nikdo rád?
Zámek náš je snění a dlaně jsou náš hrad.