Podivný spáč

^D Tam u ^D4 zdi ^D hřbi ^D4 tov - ^D ní, ^{D4 D D4
D} někdo ^D4 tam ^D asi ^{D4 D} spí, ^{D4 D D4
D} leží ^D4 tam ^D v trá ^D4 vě,
^D5 u hlavy ^D4 kyt ^D ky ^A7 má,
^A7 nechce už ^D vstát,
^D7 víckrát nechce už ^A vstát,
^D kam jen asi šel,
a ^A7 s kým se chtěl přiví ^D tat.

Boty má pokrytý
prachem tý cesty zlý,
zelený sukno v zelený trávě tlí.
^A7 Jako by ^D spal, ^D7 leží jako by ^G sp ^D7 al ^A7
a proč nevstane, to jenom osud ví.

Je to spáč podivný,
mé kroky neslyší,
leží tam v trávě, celý se rosou skví.
Možná chtěl hůl, bílou maršálskou hůl
a teď leží tam, navěky v trávě spí.

Někdo asi na něj čeká,
dnem a bezesnou nocí
z okna se dívá, šedin má stále víc.
Šedin je víc, a proč nejde dál,
a proč nejde dál, to jenom osud ví.

V uších mu buben zní,
z té vřavy bitevní.
Teď už jen leží, nemůže vstát a jít.
Ten podivný spáč nedojde domů víc,
ten, kdo čeká, už se ho nedočká.

Teď tam spí spánkem věčným,
k obloze vzhůru vzhlíží.
Leží tam v trávě, u hlavy kytky má.
Možná chtěl hůl, bílou maršálskou hůl,
a teď tam leží, na věky v trávě spí.