Samotářka (Les Miserables)

Má tak ^D rád,
když ^Emi s úsměvem ho ^D vítám,
když jdem ^Bm tmou
a ^E nábřeží už ^A dřímá.
Je ne ^G svůj,
když ^F7 den mě neob ^Bm jímá.
A ^Em jeho drobných něžností
se sotva dopo ^A čítám.

Když pak mží,
tak on mě pláštěm chrání,
zmokne sám,
když přenáší mě louží.
Jen se dotkne a vím,
jak po mě touží.
Snad nosil by mě na rukou
v tom dešti do svítání.

Tohle ^B já si ^Cm jen tak nalhá ^B vám,
sama ^Gm mluvím ^B se sebou i tento ^E krát.
Bezna ^Em děj,jen sebeklam,to ^B znám.
Jenže ^Am já vě ^C řím v slůvko snad.

Když ^F svítá a ^Gm mlha zvolna ^F stoupá,
pryč je ^Dm déšt' a ^G s ním oi on se ^C strácí.
Dům ^B z karet se ^A rozpadá a ^Dm kácí,
zas ^Gm na světě jsi samotná,
co naděláš ty ^C hloupá.

Sen ^F končí,proč ^B já se koncům{F] bráním?
Příběh [Dm[můj je ^G7 přeludem,jen ^C zdáním.
Co ^B na tom,jdi ^A samotářko ^Dm za ním
s tou ^Gm věčnou touhou po něčem,
co nemůže ti ^C dát.

má ^F lásko,má lásko,má ^Dm lásko,
proč ^Bm jinou máš tak ^F rád??