Sladkých patnáct (z filmu Šakalí léta)

^E Toulám se, ^D něco mi ^C schází ^H a nechce se mi ^E spát,
ve světě ^D pitomejch ^C frází ^H mě nikdo nemá ^E rád.
^A Otec se na to ^H dívá, ^A oči má jako ^H vrah,
^E žije si, ^D jak už to ^A bývá, v ^H dospělejch pohád ^E kách.

Když slunce červenou barvou udělá dlouhej stín,
kluci mi kytici narvou, patřím na plátna kin.
Možná to někomu stačí a někdo to má rád,
mě život pomalu svačí a nikde žádnej zvrat.
Mě život pomalu svačí a nikde žádnej zvrat.

*: ^F#mi V hotelu vejská ^E saxofon,
^D takovej s ^A krásnou zlatou ^E hlavou.
^F#mi Na desce pejska ^E drsnej tón
^D a vzduch tam ^A voní cizí ^H kávou.

Nechci bejt prsatou dámou v teplákách na večer,
každej má doma tu samou a není vždycky fér.
Někdy si potichu zpívá, že byla jako květ
a že můj fotr je lotr, i když je doktor věd,
a že můj fotr je lotr, i když je doktor věd.