Aneta Langerová

Plamínek v očích máš
když vyprávíš, když vzpomínáš.
Touha střídá strach,
tak jako hvězdný prach,
stín na řasách – dlaní roztíráš

Půlměsíční zář,
svůj závoj rozprostřela na polštář.
Neděje se nic,
ukryju tě víc před světly
večernic – vždyť víš

Že ty jsi jako já
a já jsem jako ty
ze stejný planety,
že ty jsi jako já
a já jsem jako ty
všechno se stejný zdá
dnes jako před lety

Plamínek v očích máš
když vyprávíš, když usínáš
čas proměnil ti tvář
o nic neprosíš, nic nežádáš
je to jak bílý sníh
píseň ve spánku
je to jak tichý smích
doteky červánků
dýcháme stejný vzduch
propojil se kruh
budu tady stát
vyrovnám dávný dluh – vždyť víš, vždyť víš

Že ty jsi jako já
a já jsem jako ty
ze stejný planety,
že ty jsi jako já
a já jsem jako ty
všechno se stejný zdá
dnes jako před lety

Že ty jsi jako já
a já jsem jako ty
ze stejný planety,
že ty jsi jako já
a já jsem jako ty
všechno se stejný zdá
dnes jako před lety

Že ty jsi jako já
a já jsem jako ty
ze stejný planety

Že ty jsi jako já
a já jsem jako ty
ze stejný planety

Že ty jsi jako já
a já jsem jako ty
ze stejný planety
že ty jsi jako já
a já jsem jako ty
všechno se stejný zdá
dnes jako před lety