Asonance

Ten, kdo jedenkrát poznal tu zem, navždy patří k ní,
tu zem, jejíž píseň jak džbán duši tvou naplní,
když se kvetoucí vřes zrcadlí v hladinách jezerních,
věčný čas všechny legendy dávné si ukrývá v nich.


Pojď poslouchat písně, co na kopcích déšť vypráví,
když se kapradí dotýká mraků, padá do trávy,
v jeho písních vždy zaznívá naděje, radost i žal,
nitky příběhů minulých, dob, co čas s sebou vzal.


Pojď se na chvíli podívat tam, kde život je sen,
do kopců, když v nich vychází slunce a noc mění v den,
když se modravé paprsky řek zatřpytí v údolích,
náhle cítíš, že starosti tvé se utápí v nich.