Asonance

1. Tak jakpak se ^D máš, Willy, ^G příteli ^Emi můj,
^A dovolíš, jen si sednu do ^G stínu na hrob ^A tvůj.
^D Horkým letním sluncem jsem ^G rozpále ^Emi ná,
^A chodím celý den a jsem ^G unave ^D ná.
Podle náhrobku vidím - slavils ^Emi osmnáct let,
když jsi v ^A zbytečné válce o ^D pustil tenhle ^A svět.
^D Doufám, že zemřel jsi ^Emi čistý a hned,
že jsi ^A nestřílel první, když ^G přišel rozkaz ^D vpřed.

Ref: Hrály ^A píšťaly k tomu, nesli ^G tě zpátky ^D domů
a ^Emi zazněly salvy, když tě ^A spouštěli ^D níž.
A když ^G kněz dělal kříž nad tvým ^A tělem,
začly ^G dudy zvolna ^Emi hrát tesknou ^A pí ^D seň.

2. Zanechal jsi tu dívku nebo snad ženu svou,
vzpomínky v jejím srdci nikdy nevyblednou,
i když zemřel jsi dávno, před mnoha lety,
v jejích očích jsi zůstal osmnáctiletý.
Nebo jsi pouhý cizinec beze jména
v dlouhém seznamu padlých, jehož připomíná
zažloutlá fotka chlapce s hnědýma očima,
která nikoho dávno už nezajímá.

Ref: Hrály píšťaly...

3. Na francouzských pláních vlčí máky kvetou,
barvy ze strání svítí pestrou paletou,
horký letní vítr začal od moře vát,
žádné pušky a plyn, žádný ostnatý drát.
Jenom tisíce křížů tady v písku stojí
a svým tichým hlasem k oblakům žalují,
že z touhy člověka vládnout vzešlo utrpení,
že zničil a proklel celá pokolení.

Ref: Hrály píšťaly...
+ A když ^G kněz dělal kříž nad tvým ^A tělem,
začly { ^{G A} dudy zvolna ^Emi hrát tesknou ^A pí ^D seň...