Bílá nemoc

Rychlý ^Hmi políbe ^G ní, ^Hmi pomalej ^G číšník
a ^Hmi co přijde ^G dál, ^{Hmi G}
tělo ^Hmi pod šaty ^G napjatý ^Hmi máš,
není ^G na modle ^Hmi ní, ^{G Hmi G}
nohy neukrýváš, mý ^A poslední poku ^D šení. ^{F# Hmi G}

Zase ^Hmi něco jak ^G dým ^Hmi do očí ^G stoupá
a ^Hmi co přijde ^G dál? ^{Hmi G}
Láska ^Hmi na lžíci ^G tající ^Hmi led,
ještě ^G smířit se ^Hmi s tím, ^{G Hmi G}
hořký mandle i svět,
to ^A neštěstí černýho ^D štěstí, tvýho ^F# štěstí,
^Emi koneckonců, ^G dávno ^F# víme ^Hmi svý. ^{G Hmi G}

Pustou ^D ulicí ^A k ránu ze tmy ^Hmi přiklopý ^G tá novej ^D den, ^{A Hmi G}
jen mi ^D rozdíráš ^A ránu lehce ^Hmi přiopi ^G tá, odej ^D dem. ^{A Hmi G
Emi} Tichej byt, ^G milostnej klid ^D odpoled ^A ních snída ^Hmi ní, ^{G D A}
to je ^Hmi ráj, od ^G kud navždycky ^D zůsta ^A nem vyhna ^Hmi ní, ^{G D A}
další ^Hmi ráj, od ^G kud navždycky ^D zůsta ^A nem vyhna ^Hmi ní. ^{G D A}

Mince utopený lákavě svítí
a co přijde dál,
k čemu najednou nade mnou jsou
křídla ulomený?
Nejsem na kolenou, jsem z nedělí unavený.

Stovky pitomostí hlavou mi táhnou
a co přijde dál,
dlouhý večery Bechery pít
s nudnou společností,
těžko z nevěry žít,
to neštěstí skrytýho štěstí, tvýho štěstí,
koneckonců, dávno víme svý.

Pustou ulicí k ránu ze tmy přiklopýtá novej den,
jen mi rozdíráš ránu, láhev nedopitá, odejdem.
Tichej byt milostnej klid odpoledních snídaní,
to je ráj, odkud navždycky zůstanem vyhnaní,
je to ^Hmi další ^G ráj, ^{D A} je to ^Hmi další ^G ráj, ^{D A}
další ^Hmi ráj, od ^G kud navždycky ^D zůsta ^A nem vyhna ^Hmi ní. ^{G D A}