Bratři Ebenové

Znaven, ach, znaven vším, hledám smrt a klid,
když vidím zásluhy rodit se u žebráka,
a bědnou nicotnost zas v nádheře se skvít,
a víru nejčistší zrazenou hořce plakat,
a zlatý vavřín poct na hlavách nehodných,
a dívčí něhu, čest, servanou v okamžiku,
a dokonalost pak, budící už jen smích,
a vládu ve zchromlých pařátech panovníků,
a jazyk umění vrchností zmrzačený,
a blbost, doktorsky radící rozumu,
a přímost, zvanou dnes hloupostí bez vší ceny,
a Dobro zajaté a otročící Zlu –
tím vším, ach unaven, já zemřel bych už rád,
kdybych tím nemusel i lásce sbohem dát