Daniel Hůlka

Pár tvých pout z předloktí já svlékám
Kde jsou všechna ta dřív
z nichž jsem pil, zrál, byl živ
Pár tvých pout s bolestí já svlékám
Lásko má, pomoz mi s tím
Chtěl bych jít vstříc spásným řekám
Jež mě ujistí

Že mám svobodně plout
Jen ať dál nese mě proud
Jen třepat hřívou mám jak ten kůň
Co postroj z šíje střás
Kdo dřív to chtěl, kdo z nás

Pár mých pout rozletům tvým brání
Řádky dnů k tancům a hrám
Jak se zdá, jsou ty tam
Nést pár pout do očí sůl vhání
Lásko má a co my dva s tím
Člověk chce jít vstříc
Záři ranní jež ho ujistí

Že má svobodně plout
V příbojích vnímat jen proud
Má třepat hřívou dál jak ten kůň
Všech opratí pout se vzdát
Ač já ta tvá měl rád

Lásko má, lásko má

Stejně byl nádherný příběh náš
Snad víc než pouhá tma
Z něho v nás dvou zůstat má.