Daniel Landa

Šance

Představujte si:
Noc. Vůz jedoucí rychlostí přes 200 km/h. Noční hudbu z rádia. Mikrospánek. Let někam daleko do pole. Kotrmelce, hromadu šrotu a smrad benzínu. A pak jen ticho a mlhu.



Ref.:

A tak jsem vděčnej za tu šanci,
že přijde po životě ráj,
kde ti suchou deku daj.
A snad tam budou pěkný stromy
a čistý záchody – to mám rád.
A když nic není, tak co to změní?
Já se obávám že nic.
Všechno má svůj rub i líc.
Ale tu šanci,
tu si prostě nedám vzít.




Pěkná šlupka, stříbrný čtverečky.
V hlavě mi zvoněj malinkatý zvonečky.
Uprostřed šrotu mám zutou botu
a rozjímám o životu.
(Ale dyť já vim, že o životě!)

Je to dobrý, ještě dejchám,
života se neostejchám.
Noc se zvolna chýlí k ránu.
Jestlipak se vodsaď ještě dostanu?

Ref.

Kde je anděl? Anebo saniťák?
Nebo hasič? Ať je to tak nebo tak,
hasič, anděl, saniťák nebo čert,
hlavně, že to neni třeba finančák.

A tak tu vadnu, už je mi zima
a maličkosti už mě nezajímaj.
Smrdí tu benzín, ale nezoufám,
neboť dokud dejchám pořád doufám.

Ref.