František Nedvěd

Jabluňka

Jablůňka

Tam v údolí u bílejch skal
Voní jablůněk sad
A kmínky hlídač přivázal
Ať můžou zpříma stát
Ten sad se táhnul pod strání
Až tam kde stával kříž
Vtom zdálky divný hvízdaní
Se neslo blíž a blíž.

Tulák měl v ranci písničku
A slípky cestou krad
Když ztratil v trávě tkaničku
Na místě zůstal stát
Ten vandrovník byl línej hoch
A bosej nechtel jít
Tu dostal nápad, že by moch
Jablůňce šňúrku vzít

Pak deště kroupy střídaly
A vítr silně dul
Jablůňku snadno vyvalí
Vždyť schází ji ten kúl
Však bouřka přešla vítr ztich
A teď se světe div
Ten strom se ohnul , pak se zdvih
Je krásnější než dřív.

Jablůňka od té příhody
Zestárla o pár let
Však spoustu sladké úrody
Jí můžem závidět
Já nejsem žádnej zahradník
Však říkam na svou čest
Když volnost stromkům prospíva
I nám snad dobrá jest.