1.Plul jsi sám na vratký bárce, svedla jsem tě na polárce,do ústí dmoucích se moří, ztroskotal jsi na mém loži.
Převtělená do Venuše vezmu míry tvojí duše, ohromím tě silou hromu, zapomeneš cestu domů.
R.: Jsem sirénou i harpyjí, vábným zpěvem tě opíjí, nadpřízemní horou sutě na svých křídlech unesu tě. Vystavenou v orionu nejjasnější z milionu hvězd vypálím do ledu, neztrácej se mi z dohledu.
2. Do obelisku kamenného, slunce disku zatmělého, tvoje jméno hrotem tuší, šípem z Artemidiných kuší. Zasáhnu tě vlastní lestí, opodstatněnou pověstí, a pak spolu v jedné lodi Mléčnou dráhu budem brodit.
R.:
3. Athény sladká melodie na měsíc si teskně vyje, tvůj rukopis je písmo svaté, k nohám přinesu ti rouno zlaté.
Jsem poblázněnou Médeou, jen nezabij mě nevěrou, dál potácím se na polárce, nenechám tě zmizet v dálce.
R.:
Gabriela Al Dhábba
