Byl chl Dmi apík, co říkal si "p A an Bluy Br Dmi ink",
ten ovcím svejm rozuměl C a nebyl fl Dmi ink,
on vostříhal denně jich dv F ěstě jak n A ic
a tř Dmi icet piv spořádal, n A ěkdy i v Dmi íc.
A Jimmy, náš barman, co čepoval drink,
ten byl z toho špatnej, jak šel Bluy Brink,
moc brzo von přicházel, pozdě šel ven,
pil od rána do noci přes celej den.
Byl ranní čas, Jimmy když čistil svůj bar,
měl džbán a v něm vitriol, třel fleků pár,
v tom Bluy jde žíznivej, řve hlasem zlým:
"Hej, ať je to, co je to, Jimmy, sem s tím!"
To neučí dějepis, nezná to tisk,
že dá se pít vitriol na holej pysk,
řek Bluy:"No to je mok, co v sobě mám,
teď Stephenson uvidí, jak stříhat znám!"
Když Jimmy tak celej den u šenku stál,
byl skoro už nemocnej, jak se moc bál,
že Bluy je studenej, chvěl se jak list,
krk ouzkej měl, nemoh' nic mluvit a jíst.
Jen vodemknul druhej den Jimmy svůj krám,
no kdo čeká u dveří, jako Bluy sám,
má vožehlý obočí, fousy jak rez
a na kůži místa jak prašivej pes.
"Já vždycky jsem myslel, že dovedu pít,
teď vidím, že vo mejlku muselo jít,
už vím, co je silnej a pořádnej drink,
když zakašlu, chytne fous," řekl Bluy Brink.
Greenhorns
