Ami Na kraji pouště slun Dmi cem spále Ami ný
sto Dmi jí naše Ami malý měs E to dřevě Ami ný,
jednoho dne, právě čas Dmi oběda Ami byl,
se Dmi na kraji Ami města jez E dec obje Ami vil.
Měl černý sombrero, na něm bílej prach,
pod ním hadí oči, ze kterejch šel strach,
místo cigarety měl v ústech růži,
na stehnech pouzdra z chřestýších kůží.
®: F Tu jeho tvář, tu kaž G dý z nás poznal,
F na každém nároží C zatykač vlál,
Dmi na něm cifra, za kte Ami rou by sis žil,
E a přece nikdo z nás Ami nevystřelil.
Pomalu projížděl hlavní ulicí,
město bylo tichý jak město spící,
před saloonem zastavil a z koně slez’,
jeho stín šel za ním a za stínem děs.
Zábava u baru prudce zvadla,
když vešel dovnitř s tváří u zrcadla,
objednal si pití a v místnostech těch
každej z chlapů poslouchal jenom svůj dech. ®:
On jenom se usmál a dopil svůj drink,
mexickým dolarem o barpult cink’,
pak ke koni došel krokem pomalým,
za chvíli zmizel jak z doutníku dým.
Greenhorns
