D Z vojenské stanice, tam poblíž hranice
Mexičan Joy svoji černovlasou ženu A měl
a domek hliněnej s malými okny, z kterých mu mávala,
když kolem s patrolou D jel.
Dítě spolu měli před Květnou nedělí a vítr dětský pláč
D7 svou písní přehlušo G val,
ústa s barvou vína D a jméno Feleena té dívce mexické
A osud tam do vínku D dal.
Když malá bývala, vždy ráda sedala na kopci odkud vídala z El Pasa zář
a vítr zvečera plný těch světel šeptal jí do snění a chladil ji horkou tvář.
Jak poníka laso táhlo jí El Paso a tátu prosila aby ji tam někdy vzal,
ústa s barvou vína a jméno Feleena té dívce mexické osud tam do vínku dal.
A roky letěly, děvče už dospělý rozhodlo se že chce jenom tam v El Pasu žít,
otec když tvrdě spal vzala svý šaty a vítr pomáhal jí stopy k El Pasu skrýt.
Tam život začíná, červená kantýna, její smích orchestr honky-tonk přehlušoval,
ústa s barvou vína a jméno Feleena té dívce mexické osud tam do vínku dal.
Už není nevinná číšnice Fellena, už lásku od dneška do zítřka moc dobře zná,
zná sliby pastorů, zlato prospektorů a přitom se jí o jedný velký lásce zdá.
Pak přišlo to štěstí, vstoupil jí do cesty, muž, kterej jinej než ti, co dřív znala, se zdál,
ústa s barvou vína a jméno Feleena té dívce mexické osud tam do vínku dal.
Oči plný něhy a divný příběhy vyprávěl a hned neříkal že ji má rád
písničky o koních, balady z farem s banjem jí zpívával a s větrem uměl se smát.
Teď život začíná, cítila Feleena, po pláních chodili a vítr s nimi se smál,
ústa s barvou vína a jméno Feleena té dívce mexické osud tam do vínku dal.
Z vojenské posádky dal se s ním do hádky chlap, kterej Feleenu pro sebe marně mít chtěl,
zvuky dvou výstřelů zazněly nocí, ale jen jeden z těch výstřelů měl správnej směr.
Stýská se Feleeně v červený kantýně, on rychle odjížděl když měsíc za mrakem stál,
ústa s barvou vína a jméno Feleena té dívce mexické osud tam do vínku dal.
Náboje u pasu, čekali v El Pasu v záloze ti, co mu nechtěli Feleenu přát,
v sedle se naklonil tak nějak stranou a mokrej rudej květ začal mít na prsou znát.
Konec je naděje, na všecko pozdě je, Feleeno, neplač a směj se, jak já jsem se smál,
ústa s barvou vína a jméno Feleena té dívce mexické osud tam do vínku dal.
Pušku z jeho sedla proti nim pozvedla a zas se ozvala smrtící série ran,
růže z jejích vlasů k pasu mu padla a ticho rušil pak už jen křik divokejch vran.
Pár jezdců zbloudilých slyšelo jejich smích vítr ho za nocí směrem od El Pasa hnal,
ústa s barvou vína a jméno Feleena té dívce mexické osud tam do vínku dal.
Greenhorns
