Hana Zagorová

Gvendolína

K št?stí ?asto vedou cesty klikaté.

Št?stí, to je k?ehké jako vl?í mák.

Jen p?ivon?t smíš, když p?istoupíš blíž,

hned uletí pry? jako pták.



K št?stí vedou cesty plné kamení.

Št?stí to je plaché jako sv?tlo svíc.

Má kouzelnou zá?, když odvrátí tvá?,

tak toužíš ji mít o to víc, tím víc.



Já cestu k št?stí znám, není dlouhá.

Jarem a trávou voní.

Ten, kdo ji hledá sám, ten se rouhá.

Jen dva se po ní mohou dát.



A? jsou cesty k št?stí, jak cht?j klikaté.

Ve dvou k n?mu dojdem, není pro? se bát.



Je podél všech cest a bude nám kvést.

Vždy? št?stí má ten, kdo má rád, kdo má rád.



Já cestu k št?stí znám, není dlouhá.

Jarem a trávou voní.

Ten, kdo ji hledá sám, ten se rouhá.

Jen dva se po ní mohou dát.



A? jsou cesty k št?stí, jak cht?j klikaté.

Ve dvou k n?mu dojdem, není pro? se bát.

Je podél všech cest a bude nám kvést.

Vždy? št?stí má ten, kdo má rád, kdo má rád.