Už D dlouho nejel Emi žádnej vlak,
já D ležel v náspu Emi jenom tak
D pod zpola vyvrá Hmi cenou tabu Emi lí, A
tam D nápis dávno Emi sloupal čas,
kde D jsem, to věděl Emi jenom ďas,
a D já hladovej Hmi cpal se hrstí E7 hořkejch bobu A7 lí.
Vtom ňákej hlas a druhej s ním
byl slyšet divným nádražím,
já v týle cejtil strach, co do mě vjel,
dva muži, mladší pozdravil
a starší žertem:"Copaks’ pil
a proč tu ležíš, zeptat jako bych se tě směl?"
R: D Tak rád já ruku svoji vložil
Hmi do dlaně, co ke mě vz E táh’,
D čert vem, co dávno už jsem prožil,
E7 zase stojím pevně na no A hách.
Tak jsem jim teda všechno řek’,
jak vydal jsem se hledat flek
a chtěl se domů vrátit jako král,
jak na dráze jsem zprvu dřel
a ztrhanej jel na sever
a co kdo chtěl, tam na kytaru za pár šupů hrál.
Já rozmejšlel se spoustů dní:
mám chytit si vlak nákladní,
anebo pod něj lepší byl by skok,
vždyť na něm čertví kam bych jel,
ale pod ním nic nevěděl,
co bude zejtra, za měsíc a nebo příští rok. ®:
Hop Trop
