1. Jsem Emi vobyčejnej hlídač, mám A domek za tra Emi tí
a chci vám zpívat o jednom, co A u nás z vlaku Emi spad’,
byl G jedním z těch, co za lístek snad A nikdy nepla Emi tí
G a vyberou si z vagónů, když A mají velkej Emi hlad.
Našel jsem ho ráno, já myslel, že jen spí,
ležel v trávě a víc zblízka byla vidět krev,
noha pryč, tak rychle řemen z brašny služební,
a utáhnout, co síla dá, jak nás to učil šéf.
Když doktor sbalil kufřík, pohladil si vous,
řek’ jenom:"Pánbu pomáhej, zas brzy bude chlap,"
a ten, když procit’ k vědomí a pevně zuby skous’,
jen pohnul se a pověděl:"Já radši bych teď skáp’."
®: Z G nám jich moc a Ami vím, že je to Emi tak,
že Ami jak zahouká vlak, jsou jako posed Emi lí,
z nich tuhle G dnešní noc, když A projel nákla Emi ďák,
o Ami tom, co bylo pak, nikdo ne Emi ví.
"Že máš dvě zdravý ruce," já mu říkal, "to buď rád,
zůstaň u nás nadobro a budeš tu mít klid,
u nás budeš dobře živ a nebudeš mít hlad,
život je jen jedinej a dál se musí žít."
®: + /: o Ami tom, co bylo pak, nikdo ne Emi ví ... :/
Hop Trop
