Jaromír Nohavica

Básnířka

Mladičká básnířka s korálky nad kotníky
Bouchala na dvířka paláce poetiky
S někým se vyspala, někomu nedala
Láska jako hobby
Tak o tom napsala sonet na čtyři doby


Svoje srdce skloňovala podle vzoru Ferlinghetti
Ve vzduchu nechávala viset vždy jen půlku věty
Plná tragiky, plná mystiky
Plná splínu
Tak jí to otiskli v jednom magazínu

Bývala viděna v malém baru u Rozhlasu
od sebe kolena a cizí ruka kolem pasu
Trochu se napila, trochu se opila
Na účet redaktora
Za týden na to byla hvězdou mikrofóra

Pod paží nosila rozepsané rukopisy
Ráno se budila vedle záchodové mísy.
Múzou políbena, životem potřísněná
Plná zázraků
A pak ji vyhodili z gymplu i z baráku

Šly řeči okolím, že měla něco se esenbáky
Ať bylo cokoliv, přestala věřit na zázraky
Cítila u srdce, jak po ní přešla
Železná bota
Tak o tom napsala sonet ze života

Pak jednou v pondělí, přišla na koncert na koleje
A hlasem pokorným prosila o text Darmoděje
Péro vzala, pak se dala
Tichounce do pláče
/:A její slzy kapaly na její mrkváče:/