Jaromír Nohavica

Byl jeden král

Byl jeden král, ten kraloval, až dokraloval jaksi,
a tak si věci spakoval a zavolal si taxi,
měl v duši plno lítosti nad ztrátou sebe sama,
tak zajel pro pár drobností k hotelu Panorama.

Všem běhával mráz po těle, když rozezpíval sály,
měl všude samé přátele a hloupí se ho báli,
však kdepak jsou ti přátelé, když přišly horší časy,
stali se z nich andělé, nikoliv ale spásy.

Byl jeden král, ten kraloval s ideálama svýma,
svý království si maloval barvama růžovýma,
však dneska už je bez žezla, a jak tak z okna hledí,
pravda mu náhle vyhřezla, že království bylo šedý.

Svět zapomíná na krále, neboť má jiné trable,
a taxíky jsou pomalé a duše trochu škráblé,
tak nechme krále seděti, ať platí, kolik platí,
a pomysleme na děti a na císařovy nové šaty.