Jaromír Nohavica

Můj ^Cmaj7 přítel ^C#dim snídá sedm k ^Dmi7 remrolí ^G7
a když je ^Cmaj7 spořádá, dá si ^C#dim repete,
^Dmi7 cukrlát ^G7 ko,
on totiž ^Cmaj7 říká: ^C#dim Dobré lidi zuby ^Dmi7 nebolí ^G7
a je to ^Cmaj7 paráda, chodit ^C#dim po světě
a ^Dmi7 mít, ^G7 mít v ústech ^Cmaj7 sladko. ^{C#dim Dmi7 G7}

®: ^Cmaj7 Sláva, ^C#dim cukr a ^Dmi7 káva a půl litru ^G7 becherovky,
^Cmaj7 hurá, hurá, ^C#dim hurá, půjč mi ^Dmi7 bůra, útrata dnes ^G7 dělá čtyři stovky,
všechny ^Cmaj7 cukrářky z celé ^C#dim republiky
na něho ^Dmi7 dělají slaďounké ^G7 cukrbliky
a on jim ^Emi7 za odměnu zpívá ^A7 zas a znovu
^Dmi7 tuhletu ^G7 cukrářskou bossa-no ^Cmaj7 vu. ^{C#dim Dmi7 G7}

Můj přítel Karel pije šťávu z bezinek,
říká, že nad ni není,
že je famózní, glukózní, monstrózní, ať si taky dám,
koukej, jak mu roste oblost budoucích maminek
a já mám podezření,
že se zakulatí jako míč
a až ho někdo kopne, odkutálí se mi pryč
a já zůstanu sám, úplně sám.

®:

Můj přítel Karel Plíhal už na špičky si nevidí,
postava fortelná se mu zvětšuje,
výměra tři ary,
on ale říká: glycidy jsou pro lidi,
je prý v něm kotelna, ta cukry spaluje,
někdo se zkáruje, někdo se zfetuje
a on jí bonpari, bon, bon, bon, bonpari.

®: