Jaromír Nohavica

1. ^Ami Děvenka Štěstí a ^F6 mládenec Žal

^E7 spí v jedné posteli, ^Ami kterou jim vír
stlal

v plátěných hazuchách se ^F6 tulí ve spánku

z ^E7 jednoho talíře ^Ami snídají pohanku

Ona má ^Dmi bílý ^G7 šlojíř on chodí v ^C černé kutně ^Ami

milenci ^Dmi pod obojí, ^G7 jak vesele ^C tak smutně,

v ^Ami dřevěné kořence ^Dmi semínka po bodlačí ^Ami

dívenka s ^Dmi mládencem, dva ^E7 věční ^Ami rozsévači.

2. Dostal jsem včera poštou obálku,
v ní Čínská modlitba štěstí,
někdo mi tímto přeje na dálku
suché a velmi rovné cesty.
Mám to jen opsat desetkrát a poslat smutným lidem,
řetěz se nesmí zpřetrhat a štěstí samo přijde,
vložil jsem do stroje papíry s kopíráky,
že komu smutno je, ať pozná radost taky.

3. Děvenka Štěstí a mládenec Žal
stáli mi za zády a četli, co jsem psal,
smáli se: hlupáček, svatá prostota,
jako by ještě neznal cesty života.
Potom se líbali, bylo to vážně k vzteku,
ohledy nebrali, vlezli pod jednu deku
a ona vzdychala, on šeptal polohlasem,
páska mi dopsala a pak přetrhla se.

4. Děvenka Štěstí a mládenec Žal
spí v jedné posteli, kterou jim vítr stlal,
v plátěných hazuchách se tulí ve spánku,
z jednoho talíře snídají pohanku.
Ženich a nevěsta, my jejich svatebčané
na cestách-necestách, čekáme, co se stane,
pod síní svatební tančíme dole v sále,
ze síně hudební zní dlouhé pastorále.