Jaromír Nohavica

Nad zemí zjizvenou zákopy létají vrány
žížaly vylezly po dešti z podzemních děr
mužové zalehli na místo
začal se okamžik nejistot
kdo z nás je hrdina a kdo je dezertér

Poručit srdci ať nebouchá ať jen tak cinká
čapku si ozdobit vějířem bojarských per
hlava ať hlava nic netuší
že rukama sahám si na duši
jestli jsem hrdina anebo dezertér

V batůžku na zádech nosíme fotky svých blízkých
střelka jde na jih a my musíme na sever
nad hlavou ohňostroj zuří
ne ještě nechce se umřít
ani jak hrdina ani jak dezertér

Prokleté období lásek a nenávisti
proč jsi mi Fauste řekl sáhni a ber
po dlani žížala leze mi
a já chtěl dožít zde na Zemi
trochu jak hrdina a trochu jak dezertér

Sbírám svou odvahu ona je schoulená v blátě
malinký vrcholek obrovských ledových ker
oči mám bolestí podlité
kde je kde je můj spasitel
který mi řekne jsi hrdina a ne dezertér
který mi řekne jsi hrdina a ne dezertér