Jaromír Nohavica

^Ami Těch mrtvých mužů v mrtvé ^Emi trávě,
těch sirotků a vdov,
^C té krve k jeho větší ^E slávě,
^Ami těch ^E7 slov,

těch bůžků, bohyní a bohů,
těch smolnic na ulicích měst,
těch proroků na každém rohu,
těch gest.

^Ami Pane můj na ^C výsostech, pane ^E7 nejvyšší,
pane můj, copak nevidíš a neslyšíš,
^Ami pane můj, slepý ^E Bože ^Ami můj ...

Té lživé lůzy v pancéřových vozech,
těch morových sloupů a morových ran,
těch znamení zla na obloze,
těch vran,

těch žlutých hvězd a pruhovaných šatů,
těch provazů a gilotin,
těch malých dírek do kabátů,
těch vin.

Pane můj na výsostech, pane nejvyšší,
pane můj, copak nevidíš a neslyšíš,
pane můj, hluchý Bože můj ...
Těch studní zasypaných v písku,

těch zabloudilých karavan,
těch pomníků a obelisků,
těch bran,

těch zlatých lejn ze zlatých telat,
těch mrtvých vedle jícnů jam,
té bázně, co činit a dělat
sám.

Pane můj na výsostech, pane nejvyšší,
pane můj, copak nevidíš a neslyšíš,
pane můj, mrtvý Bože můj ...