Jaromír Nohavica

^{Emi Ami D G D G C G D G}

1. ^Emi Na zídce ^C staré kašny, ^G sedě vedle ^C tebe,
^G vytáh' jsem ^C koláč z brašny, ^D7 připadal si ^G jako Miku ^H7 láš,
^Emi andílci ^C prostopášní ^G popadali z ^C nebe,
^G jaký jsem ^C frajer ^Ami7 strašný ^D a co na mně ^G máš.
R: ^D Stříbrný pěti ^G halíř ^C hoze ^G ný do vo ^D dy se uto ^G pil,
^D zázraky se ^G dály, neboť ^C důvod i ^G čas ^D na to ^G byl.
2. Koláč jsme napůl snědli, zbytky dali rybám,
noc byla černý rendlík, pihovatá po kometách,
kočky na půdách předly, Jupiter se hýbal
a hvězdy bíle bledly jak na počátku světa.
3. Barokní varhaníky dávno zmohlo spaní,
odešli do putyky na guláš a taky na pár piv,
a pak za zvuků harmoniky zpívali nám do svítání
o lásce za gotiky a taky ještě dřív.
R:
4. Slyšíš? To někdo zve nás k cestám po planetách,
Petr a Magdaléna, láska z roku sedmnáctset devadesát,
nezměnila se scéna na divadle světa,
chyť se mě za ramena, půjdem lítat pod nebesa.