Jaromír Nohavica

Ru ^D ce položil jsem na tvá ňa ^C dra, která ve tmě sví ^D tí ^C ,
^G měsíc ozářil ti tvá ^D ř ^{G D}
tvoje jemně rozevřené tě ^C lo mě chytá do svých sí ^D tí ^C
ja ^G ko rybu ryb ^D ář ^{G D}
pla ^C nu, pla ^D nu, pla ^C nu, pla ^D nu.

Kolenem dotýkám se tvého, pak se vkládám mezi tebe,
máš víčka od luny,
na svých bedrech cítím tíhu celého pohanského nebe
se svými hromy a Peruny,
planu, planu, planu, planu.

Srážíme se jako mlha na skle jedoucího vozu,
jako kapka v kapce,
křídla sov pleskají o větve, ztrácím rozum,
muž mění se v chlapce,
planu, planu, planu, planu ...