Jaromír Nohavica

1. ^A Na obličej slunce ^C#mi kreslilo mi milióny teček,
řeka ^Hmi teče mezi stromy, mezi ^E7 stromy řeka teče,
a já ^A chodím, bloudím jako ^C#mi tichá řeka mezi lidmi všemi,
hledím ^G k zemi, co mne čeká, ^E7 co mne asi čeká v zemi.
R: Po ^A dzemní ^C#mi prameny, potoky neznámé,
slova ^Hmi jsou znamení, ^E7 významy neznáme,
hle ^A dáme kořeny, ^C#mi nic o nich nevíme,
blou ^G díme v podze ^E7 mí, podzemím ^A bloudíme marně a přece.
2. Kterápak to byla z těch mých lásek, která zlomila mě,
kdo mi rámě podá zase, kdo mi zase podá rámě,
stojím před výlohou, vidím jen svůj obrys skleněný a matný,
nejsem dobrý, nejsem špatný, já jsem dobrý a i špatný.
R:
3.=1.
*: Pod ^A zemní prameny ...