Jaromír Nohavica

^A Když padne noc, mé ^Hmi srdce osiří,
^Hmi na duši ^D kámen mi ^A sedá,
po nebi letí mi ^Hmi lostní verbíři,
^Hmi mně to k nim ^E7 připojit se ^A nedá,
spadl bych dolů na ^Hmi betonovou zem
^D jak široký, tak ^A dlouhý,
když padne noc, já ^Hmi bez tebe jsem
^E7 polámaný anděl ^A touhy, na na ^Hmi na ... ^{E7 A Hmi E7 A}

Když padne noc a tíží peřina
a z dálky jsou slyšet vlaky,
je jako věčnost každá vteřina,
a to mi nepřidává taky,
po městě chodí lační kocouři,
a mě to občas v duši sevře,
jsou noci, v kterých, kdo oči zamhouří,
ten už je nikdy neotevře, na na na ...

Když padne noc na všechna nároží,
přemýšlím zběsile o tom,
kam bych teď svoje horké ruce položil
a co bych udělal potom:
spadl bych dolů na betonovou zem
jak široký, tak dlouhý,
když padne noc, já bez tebe jsem
polámaný anděl touhy, na na na ...