Jaromír Nohavica

^Ami Před dveřmi mého bytu noc co ^D noc někdo stá ^Ami vá,
když přimknu ucho k dveřím, sly ^D ším, jak pokašlá ^Ami vá,
nahlídnu přes kukátko, kdo ru ^D ší mi můj po ^Ami koj,
a ze špehýrky na mne se ^D dívá cizí ^Ami oko.

Veliké cizí oko, já nevím, komu patří,
zamrká na mně ze tmy, jako že jsme dva bratři,
otevřu prudce dveře:"Kdo jste a co mi chcete?"
a na chodbě je prázdno, jen elektroměr klepe.

Noc co noc se to vrací, to popokašlávání
a velké cizí oko a veliká tma za ním,
a to se špatně skládá, a to se špatně žije,
být malou nahou rybkou plovoucí akváriem.