Jaromír Nohavica

Přelezl jsem ^Ami plot, zul ^G šněrovací ^C boty,
vojáčku, ^G co ti ^Ami je, máš ^G ruce z ^E žele ^Ami za,
na smrt a na život nás ^G rozdělily p ^C loty,
tomu, kdo ^G přeži ^Ami je, těž ^G ko se ^E přelé ^Ami zá,
na smrt a na život, a není střední ^G cesty,
a není mělký brod, buď smůla, nebo ^Ami štěstí,
na smrt a na život mi ^F rozpůlili lásku,
jsem jako loutka na pro ^C vázku, jako ^E loutka na provázku.

V první putyce, u rozžhavených kamen,
dám si horký grog, holky si přisednou,
já sáhnu po klice, a nebe sundám z ramen,
udělal jsem krok přes propast bezednou,
na poště od slečny dostal jsem telefonní seznam,
je mi tak zbytečný, já nikoho tu neznám,
jsem jako cizí host venku za touhletou branou,
človíčku, nashledanou, ahoj a nashledanou.

Jsem jako cizí host v tomhletom divném světě,
bojuju o život a sedím v tramvaji,
prosil jsem o milost, oni mi řekli:"Dobrá, jděte,"
přelezl jsem plot, další mě čekají,
je postní neděle a majestátné ticho,
v hradištském kostele si pánbůh nacpal břicho
a v dobrém rozmaru nazval mě vlastním synem,
pak jsme se opili erárním mešním vínem.

*: Pře ^Ami lezl jsem plot ...