Jaromír Nohavica

Z mého pokoje je vidět na váš dům
vaše okna za záclonou
celý večer v světle tonou
je to těžké nepodlehnout vlastním snům
když se mihne na roletách
vaše černá silueta

Zatímco váš muž zaparkoval já jdu spát
převracím se z boku na bok
je mi úzko je mi slabo
vy to nevíte ale já vás mám rád
vy jste moje rána střelná
moje nedosažitelná
láska