Jaromír Nohavica

^A Za kopci hořely stodoly,
havrani kroužili nad poli,
^Hmi stařenky ^D smály se do dla ^A ní,
^Hmi navěky ^D jsme spolu sváza ^A ní.

Na seně stébla nás píchala,
oblaka zrychleně dýchala,
rozpálen sladkými přísliby
oči zavřel jsem, abych tě políbil.

Kristus pán sekerou tesaný
díval se z božích muk na stráni,
svatou mši sloužili v kostele
a mé tělo stalo se tvým tělem.

Křičel jsem, lásko má, na hory, na doly,
až jsem vyplašil ony havrany v údolí,
vylétli, jako když vystřelí,
a pak pod nebem stali se bílými anděly,
^A pod nebem bílými anděly ...