Jaromír Nohavica

^G Tři sudičky ^D u kolébky ^C hoj-hoj ^D stály ^G mi,
podle tvaru ^D mojí lebky, ^C hoj-hoj, ^D věštily ^G ,
já jsem zrovna ^D dělal kaku,
^C hoj-hoj, ^D do plenek ^G ,
nechápal jsem ^D smysl jejich,
^C hoj-hoj, ^D myšlenek ^G .

®:/: ^G Hoj-hoj-hola- ^D hoj, ^C budoucnost ^D je ^G boj,
hoj-hoj-hola- ^D hoj, a ^C tak se ^D chlapče, ^G boj! :/

První babka byla mírně, hoj-hoj, obézní,
ta mi přála ruku krásné, hoj-hoj, princezny,
ať s ní strávím ve svém loži, hoj-hoj, co to dá,
čili, jak to zpívá Samson, hoj-hoj, pohoda.

Druhá babka byla zloduch, hoj-hoj, od kosti,
snad proto mi přivěštila, hoj-hoj, starosti,
jenom ať se hošík trochu, hoj-hoj, potrápí,
ať je jeho princeznička, hoj-hoj, na chlapy.

Třetí řekla:"Holky, vy snad, hoj-hoj, blbnete,
víte, jaká nemoc vládne, hoj-hoj, ve světě,
ať zavládne v jeho žití, hoj-hoj, idyla,"
vzala nůž a fik! a věštby, hoj-hoj, zrušila.

R2: /: Hoj-hoj-hola-hoj, budoucnost je boj,
hoj-hoj-hola-hoj, a tak se, chlapče, hoj! :/

Z toho plyne poučení, hoj-hoj, pro všecky,
každý problém dá se řešit, hoj-hoj, vědecky:
aby nekradlo se, uřež lidem, hoj-hoj, ručičky,
aby nezdrhali za kopečky, hoj-hoj, nožičky.