Jaromír Nohavica

^Emi Od rána zvoní u mě tele ^Ami fon, a já ho radši ^Emi nezvedám, ^Ami
Emi od rána zvoní u mě tele ^Ami fon,
a já takový ^Emi normální strach ^Ami mám,
^Emi že na mě vědí něco, co na sebe ^Ami nevím ani ^Emi já,
ani ^Hmi já. ^Emi

O svátcích slunovratu, převlečen za maňáska, hrál jsem co hrál,
rum pil, třaskavé kapsle třaskal a boží jméno nadarmo do úst bral,
a on se na mě dívá a vidí, co nevidím ani já, ani já.

®: ^Emi Oči máme po ot ^G cích a vlasy po mat ^Ami kách,
ale jsme ^Emi napůl sirotci a ^Hmi napůl děti všech,
hledáme ^C jména na náhrob ^Ami cích a jiných památk ^H7 ách,
my ^Emi bezprizorní, my ^Ami umístění ^H7 v panelových interná ^Emi tech.

V muzeu voskových figurín svítí modrá lucerna,
hlídač dal si dvacet a jeho stará doma je mu nevěrná,
tišeji, tišeji, tišeji, zloději, zloději, zloději!

Dejte mi krompáč, rýč a lopatu, já nejlíp znám své rozměry,
dejte mi krompáč, rýč a lopatu a počítejte údery,
prvý, druhý, třetí, čtvrtý, od narození k smrti.

®: