Lehce se mi vysměješ pro to slovo osud
Prstem zastavíš, řekneš: Už se probuď
Zacinkají penízky, koupíš si mě za smích
Ukazuješ panenku, vystřel ji na špejlích
A já tiše zavřu oči před královnou nebe
Nechám se pohladit dlaní, která teplem zebe
Ptáček zpěváček chycený v kleci zlatých drátů
Ponořený v nesmrtelnost, držený za patu
Ty usneš do mléčné dráhy, rozložíš si vlasy
Poodhrnuješ závoj krásy i co pod ním děsí
Tokem snovým rozliješ se před obličej jeho
Mlčením zazpíváš ze sna: Neodlétej tího
Venku v modré tmě za oknem tichounce ve smutku
K zahalení studu v tváři přidržuje smrtku
Člověka syn s tichem v srdci stojí, jenom mlčí
Srdce ještě stále věří, oči však už pláčí
Někde dole na ulici mnohohlas zní: Nechcem
Nechcem aby bylo vidět, koho dneska sápem
Rukou nacházeli na zdech pokličkový román
Uměli číst mezi řádky zahanbujících reklam
Nesáhnul jsem po oděvu, nesvléknul svědomí
Klapotem zvonů rozhoupal šeřící se stromy
Rozehnal je kolem hlavy, přitáh dveře domu
Za nimi jsem našel puklou betonovou stěnu
Škvírou vyzradil mi svatou symboliku let
Kázat cestu nemusíš jim, pouze prosím, nepleť
Otevři jen oříšek, sami cestu najdou
Neprocházej vědomostí, tiše projdi pravdou
I já stojím přede dveřmi, čekám, až mě pozvou
Musím lásku pořád nést, však se rozpomenou
A ty víš, co tím chci říct, nožík se jim ztupí
Ztupí se jim o hůl, kterou nosívají slepí
Onen spustí smečku zvířat slunečního kruhu
Hvězdičkama, perličkama zlomí jejich snahu
Křížem nazvednul jsem orloj kolmo od hlav jejich
Pomalu se vzdaluji, kříž nechávám v nich
Prstem zastavíš, řekneš: Už se probuď
Zacinkají penízky, koupíš si mě za smích
Ukazuješ panenku, vystřel ji na špejlích
A já tiše zavřu oči před královnou nebe
Nechám se pohladit dlaní, která teplem zebe
Ptáček zpěváček chycený v kleci zlatých drátů
Ponořený v nesmrtelnost, držený za patu
Ty usneš do mléčné dráhy, rozložíš si vlasy
Poodhrnuješ závoj krásy i co pod ním děsí
Tokem snovým rozliješ se před obličej jeho
Mlčením zazpíváš ze sna: Neodlétej tího
Venku v modré tmě za oknem tichounce ve smutku
K zahalení studu v tváři přidržuje smrtku
Člověka syn s tichem v srdci stojí, jenom mlčí
Srdce ještě stále věří, oči však už pláčí
Někde dole na ulici mnohohlas zní: Nechcem
Nechcem aby bylo vidět, koho dneska sápem
Rukou nacházeli na zdech pokličkový román
Uměli číst mezi řádky zahanbujících reklam
Nesáhnul jsem po oděvu, nesvléknul svědomí
Klapotem zvonů rozhoupal šeřící se stromy
Rozehnal je kolem hlavy, přitáh dveře domu
Za nimi jsem našel puklou betonovou stěnu
Škvírou vyzradil mi svatou symboliku let
Kázat cestu nemusíš jim, pouze prosím, nepleť
Otevři jen oříšek, sami cestu najdou
Neprocházej vědomostí, tiše projdi pravdou
I já stojím přede dveřmi, čekám, až mě pozvou
Musím lásku pořád nést, však se rozpomenou
A ty víš, co tím chci říct, nožík se jim ztupí
Ztupí se jim o hůl, kterou nosívají slepí
Onen spustí smečku zvířat slunečního kruhu
Hvězdičkama, perličkama zlomí jejich snahu
Křížem nazvednul jsem orloj kolmo od hlav jejich
Pomalu se vzdaluji, kříž nechávám v nich