Jaroslav Samson Lenk

1. Jó, zahrajte mi, plavci, jak míval jsem to rád,
mám pádlo pořád těžší a očím se chce spát,
už do vlasů mi vítr svý stříbro nafoukal,
jó, zahrajte mi, plavci, a potom plujte dál.

R1: Až vobrátím se naposled za zemí modravou,
za pískem zlatým jako med, za slámou pod hlavou,
tam bendža hrály samy a holek plný stany,
tam neštípaly mouchy a ohně plály tmou.


Jó, zahrajte mi, plavci, vo létu dávnejch dní,
kdy tykaly nám hvězdy a louky voňavý,
kdy po houpavejch pláních na pádla vítr hrál,
jó, zahrajte mi, plavci, a potom plujte dál.

R2: Ten, kdo má hlavu šedivou, ke šlajsně musí plout,
ta šlajsna končí hladinou, co nemá vratiproud,
tam Celsius se nehne, ať v noci, nebo ve dne,
tam vlahej vítr zpívá pod šlajsnou poslední.
R1:


Jó, zahrajte mi, plavci, o šlajsně poslední,
že proudí krátkou nocí, a pak se rozední,
a zahrajte to nahlas, bez vás bych se jí bál,
jó, zahrajte mi, plavci, a potom plujte dál,
a potom plujte dál, a potom plujte dál ...