Jiří Dědeček

Konfident Páně

1. /: Za našima stojí hory, doly, les,
kdekdo se tam bojí, ale já tam vlez'. :/

/: Vlezu na ten kopec, a přešel mě smích -
- seděl tam Bůh-otec rovnou ve dveřích. :/

/: Nebeskýma futry pozoroval svět,
moře, ptáky, šutry, a lidi naposled. :/

/: A já nejsem šutr nebo ňákej pták,
já jsem hrdě pravil: s lidma to máš tak. :/

/: Lidi jsou holt různý, tlustý, hubený,
jeden to rád horký a druhej studený. :/

/: Jeden skládá básně, druhej zase koks,
někdo má rád balet a jinej třeba box. :/

/: Někdo chodí rovně, někdo nakřivo,
někdo má rád holky a někdo pečivo. :/

/: Ten se děsí práce, tamten zahálky,
jeden tloustne v míru a druhej za války. :/

/: Pán se jenom usmál, potutelně mrk',
jako bych mu říkal bůhvíjakej frk. :/

/: A pak na mě zařval jako na lesy,
že chce slyšet jména, věk a adresy. :/

/: Já se asi složím, to není jen tak,
hlásit uším Božím co, kdo, kde a jak. :/

/: Je to těžká práce, je to jako cent,
to vám dneska poví každej konfident. :/