Julián Záhorovský

Kdo by to byl řek

V rohu na poličce, v malé světničce

leží mlýnek a co ten má vzpomínek,

v prachu peřina celého objímá

on ví, on zná, on si pamatuje doby,

když se lilo olovo do vody

a lidé doma si zpívali,

tisíckrát prý byl lepší svět,

tak se roztočil a začal vyprávět,

vyprávět, vyprávět, vyvyvyvyprávět.

Když po ránu ústa jsou prázdná,

v očích vzpomínka není žádná,

kde se stala chyba, na to nikdo rád neodpovídá.

Všechno chcete mít, nestíháte žít,

zapomínáte na to, co by stálo za to.

Není všechno zlato, co se třpytí

a pro jedno kvítí slunce nesvítí,

nikdy nesvítí, nenenenenesvítí, nenenenenesvítí.

Kdo by to byl řek´,

že kupa bankovek vyhodí mlýnek a koupí kávovar,

z kluka ze streetu, chlápek z Wall Streetu

sehnat za kačku a prodat za dolar.