Darwin?
Svět byl kdysi rozdělen na zájmové sféry,
kdo nechtěl být "přivtělen", musel vlastnit kvéry,
k zabránění panice roztáhly se dráty,
vyznačily hranice, a tak vznikly státy, ach jó. Dmi A7 Bb A7
Státy měly povahu zuřivého býka,
dovolím si úvahu, corridy se týká:
vezmi hadr červený - býk je z něho jelen,
a pak mezi jeleny bude jelen vtělen, ach jó.
Kouká býček nebohý na skutečnost prostou:
místo rohů parohy na hlavě mu rostou,
rozvíjí se všestranně, okusuje hloží,
jeví zájem o laně a vesele se množí, ach jó.
Hajný řeční o míru, o nadšení z práce,
mezitím mu v revíru vzrostla populace,
oblékl si halenu, zavolal si lovce,
aby mu prý z jelenů nadělali ovce, ach jó.
Místo lovců zeshora poslali mu vědce,
vědec je však potvora a genetiku nechce:
"Buržoazní pavědi ztěžují nám práci,
z půlky budou medvědi a z druhé půlky ptáci, ach jó!"
Že je věda vznešená, nezná kompromisy,
dal jelenům do sena Lysenkovy spisy,
vysoká se nažrala předepsané dávky,
velká změna nastala, ale - chyba lávky, ach jó!
Jelen není nadšený, že není, co býval,
z laní že jsou kačeny a on sám je - mýval:
"V postavení zoufalém pokusím se přežít,
lépe býti mývalem, nežli vůbec nežít, ach jó!"
Kačeny i mývali mají rádi vodu,
potají se stýkali - dali základ rodu,
nahoře se radují z územního zisku,
u potoků hodují stáda ptakopysků, ach jó.
Zatímco se velmoži těší svému vlivu
lidstvo už se nemnoží - oddává se pivu,
nikdo už mu na hroby nepřinese věnce,
jsme tu svědky choroby zvané dekadence, ach jó.
Objevil se jedinec mezi ptakopysky,
obhlédl svůj zvěřinec, olízl si pysky:
"Odstraníme hranice! Otevřeme dvéře!
Dáme místo v kronice ptakopysčí éře, ach jó!"
Zvířena je nevinná, nezná, co je otrok,
nepřečetla Darwina a neví, co je pokrok,
otevřeli hranice, podlehli tak dravcům,
a než přišly opice, patří vláda ssavcům, ach jó.
Od opice k člověku je už jenom krůček,
najednou jsme v pravěku: Homo peče bůček!
Homo se nám rozmnoží - základ pro starověk,
potom sáhne po noži - a je z něho člověk, ach jó.
Člověk ruce přiloží k společnému dílu,
z vítězů jsou velmoži, dosahují cílů,
ti pak, kteří prohrají, rezignují k pivu,
pomalu nám vznikají nové sféry vlivu, ach jó.
Svět je totiž rozdělen na zájmové sféry,
kdo nechceš být "přivtělen", musíš vlastnit kvéry,
k zabránění panice roztáhnou se dráty,
vyznačí se hranice - a zas máme státy, ach jó ...
Svět byl kdysi rozdělen na zájmové sféry,
kdo nechtěl být "přivtělen", musel vlastnit kvéry,
k zabránění panice roztáhly se dráty,
vyznačily hranice, a tak vznikly státy, ach jó. Dmi A7 Bb A7
Státy měly povahu zuřivého býka,
dovolím si úvahu, corridy se týká:
vezmi hadr červený - býk je z něho jelen,
a pak mezi jeleny bude jelen vtělen, ach jó.
Kouká býček nebohý na skutečnost prostou:
místo rohů parohy na hlavě mu rostou,
rozvíjí se všestranně, okusuje hloží,
jeví zájem o laně a vesele se množí, ach jó.
Hajný řeční o míru, o nadšení z práce,
mezitím mu v revíru vzrostla populace,
oblékl si halenu, zavolal si lovce,
aby mu prý z jelenů nadělali ovce, ach jó.
Místo lovců zeshora poslali mu vědce,
vědec je však potvora a genetiku nechce:
"Buržoazní pavědi ztěžují nám práci,
z půlky budou medvědi a z druhé půlky ptáci, ach jó!"
Že je věda vznešená, nezná kompromisy,
dal jelenům do sena Lysenkovy spisy,
vysoká se nažrala předepsané dávky,
velká změna nastala, ale - chyba lávky, ach jó!
Jelen není nadšený, že není, co býval,
z laní že jsou kačeny a on sám je - mýval:
"V postavení zoufalém pokusím se přežít,
lépe býti mývalem, nežli vůbec nežít, ach jó!"
Kačeny i mývali mají rádi vodu,
potají se stýkali - dali základ rodu,
nahoře se radují z územního zisku,
u potoků hodují stáda ptakopysků, ach jó.
Zatímco se velmoži těší svému vlivu
lidstvo už se nemnoží - oddává se pivu,
nikdo už mu na hroby nepřinese věnce,
jsme tu svědky choroby zvané dekadence, ach jó.
Objevil se jedinec mezi ptakopysky,
obhlédl svůj zvěřinec, olízl si pysky:
"Odstraníme hranice! Otevřeme dvéře!
Dáme místo v kronice ptakopysčí éře, ach jó!"
Zvířena je nevinná, nezná, co je otrok,
nepřečetla Darwina a neví, co je pokrok,
otevřeli hranice, podlehli tak dravcům,
a než přišly opice, patří vláda ssavcům, ach jó.
Od opice k člověku je už jenom krůček,
najednou jsme v pravěku: Homo peče bůček!
Homo se nám rozmnoží - základ pro starověk,
potom sáhne po noži - a je z něho člověk, ach jó.
Člověk ruce přiloží k společnému dílu,
z vítězů jsou velmoži, dosahují cílů,
ti pak, kteří prohrají, rezignují k pivu,
pomalu nám vznikají nové sféry vlivu, ach jó.
Svět je totiž rozdělen na zájmové sféry,
kdo nechceš být "přivtělen", musíš vlastnit kvéry,
k zabránění panice roztáhnou se dráty,
vyznačí se hranice - a zas máme státy, ach jó ...