ChACCORD_Gmi6odili okolo kostelních portálů,
ulice spěchaly odněkukd nikam,
míjeli neony večerních lokálů,
asi se divíte, proč to tu říkám,
dva lidé v ACCORD_D7ulici nebyli z VACCORD_Gmierony,
chACCORD_Fodili okolo sACCORD_Gmietmělých ACCORD_D7oken,
vzACCORD_Gmiali se za ruce, hráli si na zvony,
hráli si nACCORD_D7a zvony a byli spACCORD_Gmiolu.
Dva roky později v ulici sněžilo,
na ruce s prsteny padaly vločky,
vedli se pod paží, město je střežilo,
bílé jak kožíšek angorské kočky,
dvojice pomalu vešla pak do domu,
na okna vzápětí záclony spadly,
Verona vskutku už nechybí nikomu,
nechybí nikomu z těch, kdo jsou spolu.
Dál chodí okolo milenci mlčící,
vítr jim ze světel pletence uvil,
chodí a nevidí ulice běžící
jako ti dva lidé, o nichž jsem mluvil,
vídám ji vracet se z půlnočních dýchánků,
jeho zas v hospodě u sklenky režné,
před lidmi dále si říkají "milánku",
proč vám to říkám, vždyť je to tak běžné, la la la ...
Karel Kryl
