Karel Plíhal

V kině

Na tvůj něžný pokyn
chodíme do kin
neb je ti filmové křeslo žitím.
Jseš mladá, tak proč né
na film pro náročné,
v nejhorším zesložitím.

Pán chystá si filmy,
jím bonbón, co zbyl mi
a topení začíná hřát.
Už v sále se zháší,
tvůj dům, v kterým straší,
ožívá a já jdu spát.

Touhou svou hnán
jdu oparem snovým,
jsem, Oldřichem Novým,
jsem zamilován.


Jen s tebou je kříž
a náladu zlou máš
a pořád mnou cloumáš
a syčíš, ty spíš!

Tak končí ty filmy,
jím bonbón, co zbyl mi
jdu dál se svou karavanou.
A vybraným slohem
píšu drahá, buď sbohem
a doufám, že nashledanou.