Karel Plíhal

Kdesi dole v babiččině skříni
bydlí beduíni, v její skříni.
Křičí na mě, kámo dej mi čouda,
cígo za velblouda, křičína mě.
Dlouhý karavany
jdou hlavní třídou,
dlouhý karavany jdou, já jdu s nima
zapít trable který jsou, který, přijdou,
je to príma chvíli být mezi svýma.

Člověk míní, Pan Bůh zase mění,
beduíni v skříni zabydlení
hrají karty, pijí vodu z misek,
kdy je Šrámkův Písek vyzvídají.
Dlouhý karavany jdou hlavní třídou,
dlouhý karavany jdou, já jdu s nima
zapít trable který jsou, který příjdou,
je to príma chvíli být mezi svýma.

V šeru skříně tiše dřepí blázen,
touží po oáze, po tvém klíně.