Kryštof

^A Atentát, ^E v posteli,
^F#mi vše co mám rád ^D rozdělí,
na dva ^A ostrovy, od sebe ^E daleko,
^F#mi všechno v nás už ^D přeteklo.

^A Jsme uvěz ^E něni v tělech,
^F#mi jak hudba v ^D decibelech, ^{A E}
zas ^F#mi budem šťastni, tak ^D prosím, zhasni ^A svět.


Atentát, v posteli,
už tolikrát jsme umřeli,
ve tmách za slovy,
daleko od nebe,
míjíš mě a já tebe.

Jsme uvězněni v tělech,
jak kulky v revolverech,
zas budem šťastni, tak prosím, zhasni svět.
Zítra budem šťastni, tak prosím, zhasni svět.
Zas budem šťastni, tak prosím, zhasni svět.

Zas budem šťastni, tak prosím, zhasni svět,
zítra budem šťastni, tak prosím, hned...
Zas budem šťastni, tak prosím, zhasni svět...