Kryštof

Jako ^D vášeň, která hasne v ^Hmi kouři
namačkaná bez ^D ostychu v zastup ^Hmi živočichů,
jako jas dálkových ^G světel,
jako nad talířem ^A večer mi mizíš...
mizíš někde v ^D dávno,
jsi láska, co mě ^Hmi škrtí, já na pokraji ^D smrti,
ve svém paralelním ^G světě
toužím po ^A odvetě a křičím...


^G Slova jsou jen ^A kapky deště a Ty ^D voláš, ať prším ještě

^G slova jsou jen ^A kapky deště a Ty ^D voláš

Jako touha, sklem co neprorazí
nekonečné břehy s kufry plných něhy
zvu obchodníky s deštěm,
chci koupit to Tvé ještě a slyším
v rozestlaném tichu
zvuky autoplánů, co unáší Tě ránům,
jsi tečka v kalendáři,
co nadosmrti září a křičí

Slova jsou jen kapky deště a Ty voláš, ať prším ještě
slova jsou jen kapky deště a Ty voláš, ať prším ještě
Slova jsou jen kapky deště a Ty voláš, ať prším ještě
slova jsou jen kapky deště a Ty voláš