Kryštof

Všem strunám řeky toužím být tón,
všem okapovým loužím jejich břeh,
signálu antén sklon střech
a pustit uzdu kormidlům.

Aspoň potápěčem v houfu se stát,
chytit svojí vlnku s ní se prát,
s krabičky mýdla mít vor
a sjíždět vanu bez závor.

R:Tak nějak málo tančím,
zpívám, brečím, líbám,
marně si hledám tep,
jsem prý dospělý a to je svět,
když je ti přes třicet.

A v umyvadle tůni chci mít,
v solničkách zas vůni majáků,
ze starých školních pijáků
postavit záchranný člun.

A velerybu ladně v dlani skrýt
a hloubku moře na dně talířů,
ve skafandru s halířů
vyrazit v ten správný směr.

R:Tak nějak málo tančím,
zpívám, brečím, líbám,
marně si hledám tep,
jsem prý dospělý a to je svět,
když je ti přes třicet.

Tak nějak málo tančím…
Tak nějak málo líbám…
Tak nějak málo brečím…
Tak nějak málo zpívám…